2.kapitola

3. února 2013 v 18:19 | Endy |  Life of Pansy Parkinson
Tak,je tu druhá kapitola.S Ellie jsme se dohodli,že každá budeme muset improvizovat podle toho,co napsala ta první.Takže vám přeji pěkné čtení.A Ellie pěkné vymýšlení. ;-)


....Mamka a taťka říkali, že Bradavice jsou úžasné a když tam jednou přijedu už nikdy nebudu chtít pryč. Nevím kolik je toho na tom pravdy, ale chystám se to zjistit.....


"Pansy,jdi první," přikázala mi mamka a ukázala na přepážku, oddělující svět ve kterém jsem žila doposud od světa, do něhož se právě chystám vstoupit. Velká cihlová zeď se tyčila k velké plastikové číslici deset. Naproti ní visela velká devítka. Prudce jsem se nedechla,pevně chytla svůj vozík,na kterém byl naložený můj velký lodní kufr a klec s krásným Výrem Velkým a vešla na nástupiště Devět a tři čtvrtě.

Za přepážkou na mě čekalo osvětlené nástupiště navlas stejné jako před ní,akorát místo hlasů těch nudných mudlů se tu rozléhaly hlasy kouzelníků a čarodějek z celé Anglie! Vrazila jsem do prošedivělého pána se špičatým kloboukem, ale on se a mě jen usmál a pokynul jím. Takových milých lidí! Moje nervozita začínala vyprchávat. Všude kolem mě zněl smích a hvízdot sov. Podívala jsem se za sebe. Maminka s tátou už taky vycházela a zářivě se na mě usmála. Táta se rozhlédnul a někoho zahlédl v davu. Byl tam pan Malfoy se svým synem Dracem. Směšné jméno. Jeho ulízané, skoro bílé vlasy mě odpuzovali stejně,jako bych koukala na chlupatého pavouka velkého jako dům.I když to už bych radši brala toho pavouka. Nechala jsem svých myšlenek o slizounovi a vzala do ruky svůj kufr. Do druhé jsem čapla Harolda, svou sovu, a vydala se ke dveřím vlaku. Uvnitř se už nahromadila slušná hromádka dětí. Naposled jsem políbila matku,objala otce a nastoupila do vlaku. První na koho padl můj pohled byla zrzavá dvojčata. Určitě Wesleyovy. Bratr mi o nich vyprávěl. Věčně dělala průšvihy a každý den dostala školní trest. Odfrkla jsem potichu při pomyšlení na tu trapnou a chudou rodinu,která si ani trochu neváží své čisté kouzelnické krve.

Kupé,které bylo prázdné jsem objevila až napočtvrté. Kufr jsem i složila nahoru do přihrádky a radši jsem se už teď převlékla do hábitu.

Sedla jsem si na sedačku a vytáhla nejnovějšího denního věštce,kterého mi táta ráno koupil v Příčné ulici, kam jsme se ještě stavovali pro poslední věci.

"Nemáš tu volno?" Přede mnou stál slizoun Draco, který se na mě usmíval na nástupišti. Teď jsem si ho prohlédla zblízka. Kdyby neměl ty pískové vlasy, byl by hezký, možná i krásný. Ale ty vlasy měl.

"Jasně,jo mám," řekla jsem a falešně se usmála.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nin Nin | E-mail | Web | 3. února 2013 v 18:25 | Reagovat

parádne to je:)

2 Endy Endy | 3. února 2013 v 18:32 | Reagovat

díky! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama