Even if you do not know that I exist,I believe! 10.kapitola

19. března 2013 v 18:52 | Ellie |  Even if you do not know that I exist,I believe!

Další Even! S malou pauzou, ale vám to určitě nevadí. Komentujte, ať víme, jestli to někdo čte...
PS: Víte, že je to už desátá kapitola?

Pohled Lily:
Probuzení pro mě byl trochu šok. Niallovy ruce jsem měla obmotané kolem pasu a jeho hlavu jsem měla těsně za krkem, takže jsem se bála posunout. Pomalu jsem se otočila, takže jsem si mohla prohlédnout jeho tvář. Když spal, vypadal jako anděl, vlastně vypadal jako anděl pořád, ale teď vypadal nádherně, líp jak normálně. Ze spaní se lehce usmíval.

Jemně jsem mu odsunula ruce, tak abych ho nevzbudila a opatrně se vymanila z jeho sevření. Ne že by se mi chtělo, ale moje tělo se nutně dožadovalo sklenice vody. Ani se nedivím, včera jsem všechnu vodu, kterou jsem měla v těle, vybrečela.

Usmála jsem se při vzpomínání na včerejší večer a na jeho dokonalý hlas, který mi dokud jsem neusnula, broukal písně. Ale pamatuju si jen jedinou z nich. Impossible od Jamese Arthura.

V jeho podání byla dokonalá. Tedy, ne že by normálně nebyla dokonalá.

Když jsem otevřela dveře, čekalo mě nemilé překvapení. Před pokojem stál Louis, v ruce mrkev a usmíval se vševědoucím úsměvem.

"Co tu sakra děláš?" zeptám se pokračujíc do kuchyně. Je zázrak, že si pamatuju, kde je, ale co už. Jsem dobrá. Vlastně, můj mozek je dobrý.

Dojdu do kuchyně a zapnu malou žárovku nad linkou. Stoupnu si na špičky, vytahujíc sklenici z vrchní poličky, do které si naliju vodu z vodovodu.

"Vsadili jsme se o to, kdo z vás dřív vyleze z pokoje," odpoví mi protentokrát Zaynův hlas, který se znenadání objeví za mnou, až upustím sklenici s vodou. Střepy se rozlétnu po celé kuchyni a jeden se mi zapíchne do lýtka.

"Zayne!" vyjede na něj Louis a vyděšeně se otočí ke dveřím, ze kterých vychází rozespalý Niall, jen v teplákových kalhotech. Pomalu si vytáhnu střep z lýtka. Naštěstí nebyl hluboko, takže je to v pohodě.

"Co teď?" zašeptá, viditelně vystrašený, Zayn. Bože, asi jsem nepochopila, co se tu děje.

"Vypadněte, já to uklidím," smiluju se nad jejich vyděšeností a rukou jim pokynu aby vypadli. Oba na to hned zareagují a opustí kuchyň. Těsně před tím, než dorazí Niall. Jednou rukou si protírá oči a druhou má ve vlasech. Bože, je tak sladký!

"Co se stalo?" zeptá se a rozhlédne se po kuchyni, kterou osvětluje jen ta jedna malá žárovka nad linkou.

"Omylem jsem upustila skleničku, ale uklidím to, neboj!" omluvím se mu a ohnu se. Opatrně si kleknu a začnu sbírat střepy. Myslím, že dokážu posbírat jen ty velké, s těmi malými to bude hozší.

"Zbláznila ses? Vždyť se pořežeš!" vyjekne Niall a postaví mě. Nechápavě se na něj podívám, ale on mě jen vláčí zpět do pokoje. Otevře dveře a dotáhne m k posteli.

"Musím to tam jít uklidit, co když na to někdo šlápne?" strachuju se a snažím se proklouznout zpět. On my však zatarasí cestu a zabouchne dveře. Nechápavě se na něj podívám a naštvaně se otočím zpět k posteli.

"Uklízečka to ráno uklidí," vysvětlí mi Niall a přejede mi rukou od krku, až po paži. Zachvěju se. Ale zimou to nebude…


"Hej!" bušil nám někdo na dveře. Mám pocit, že podle hlasu to byl Louis. Normální lidé by třeba zaklepali, ale on ne. On do nich bude tak bouchat, až je skoro vyrazí z pantů.

"Co?" zeptá se Niall a odloží opatrně kytaru na postel vedle sebe. Vždy mě fascinovalo, jak se ke svým kytarám chová. Tak posvátně a uctivě.

"Neumřeli jste tam? Já jen, že volal Harry. Za chvíli přijedou!" hulákal dál. Vsadím se, že u toho žvýkal mrkev, protože mám pocit, že to znělo trochu zadušeně. Asi mu zaskočila.

"Ne neumřeli jsme. A jsme rádi, že si nám to oznámil!" odpoví mu znovu Niall a znovu se na mě otočí.

Už od toho incidentu s kuchyní s Niallem hrajeme na kytaru. Kluci už si několikrát stěžovali, ale Niall je jen nějak odbyl. Dokonce jsem si od něj nechala i podepsat onu kytaru. Zatímco on mi podepisoval mou, já obdivovala jeho leskle černou. Byla naprosto dokonalá a na straně měla vyryté věnování od kluků. Pro našeho sladkého blonďáčka od kluků. Bylo to hrozně hezké. Myslím, že Niall k téhle kytaře chová zvláštní cit. Je pro něj asi dost důležitá. Neumím si představit, co by dělal, kdyby mu jí někdo zničil.

"Už si vymyslela, jakou písničku chceš hrát?" zeptá se mě, podávajíc mi mou kytaru zpět.

"Chci hrát Impossible od Jamese Arthura," vyhrknu a sleduju, jak se jeho výraz mění v překvapený.

"Ty si to pamatuješ?" zeptá se očividně vyveden z míry. S úsměvem pokývám hlavou a pokusím se zahrát první akordy. Hned na to se ke mně přidá Niall a dohromady začneme znovu hrát.

Už dohrávám poslední akordy, když v tom mě Niall znovu začne hladit po krku. Bože, co mi to dělá?! Asi se z toho zblázním! Tahle chvíle by byla dokonalá, kdyby nám ji nepřerušila Britney.

"No Lily! A Niall ,jo? Co,že jsi mi to říkala tenkrát v autobuse? Víš Britney, on je hezkej a milej, ale není můj typ. Nebo tak nějak to bylo,ne? A teď vás tady načapu!" smála se a Harry, který přišel hned za ní, se smál s ní. Oba jsme s Niallem zrudli a já právě pochopila, že mě Britney připravila o všechny šance.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama