1D Camp||1.Chapter

1. dubna 2013 v 16:52 | Ellie |  1DCamp
Tak, první kapitola 1D Campu. Není nic moc, no je první a chvilku trvá, než se do toho dostanu. Za komentáře budu vděčná ;-)



Seděla jsem na zemi uprostřed svého pokoje, zabalená do růžové deky a v jedné ruce svírajíc dopis, na jehož obálce bylo napsáno mé jméno. Nemohla jsem tomu uvěřit! Šance, že se tam dostanu, byla jedna ku milionu, ale usmálo se na mě štěstí a za dva dny odjíždím do 1D Campu! Pomalu jsem si usrkla z hrnku, který jsem měla postavený před sebou, a na jazyku se mi rozpila chuť horké čokolády. Věděla jsem, že tyhle prázdniny budou zlomové, no nenapadlo mě, že až tak moc…
Rozhodla jsem se začít s balením. Přeci jen už zítra odjíždím a to není moc, zvlášť když ani netuším, co si mám sbalit. Nakonec jsem všechno nacpala do svého květovaného kufru a s obtížemi jsem ho zapnula. Doufám, že jsem si sbalila všechno. Pomalu jsem ho postavila, dávajíc si pozor abych si ho neupustila na nohu. Myslím, že potom by mi ta noha upadla. "Andie!" ozval se hlas mého táty z přízemí. Pohledem jsem zkontrolovala hodiny a zjistila jsem, že balím už čtyři hodiny, tudíž je právě teď šest hodin a táta akorát přišel z práce. Kruci, zapomněla jsem, že jdeme na tu večeři. Kruci! "Za deset minut jsem tam, tati!" zvolala jsem. Jak jsem na to mohla zapomenout?! Na babiččiny narozeniny se vždy pořádala večeře, na které se sešla skoro celá rodina. Jako každý rok. Rychle jsem si zkontrolovala vlasy a popadla kabelku. Nebyla jsem nastrojená. Proč taky, vždyť tam všichni budou v teplácích. "Můžeme!" odpovím mu a svážu si vlasy do drdolu. Táta kývne a popadne klíče. Žijeme s tátou sami už několik let. Máma se od nás odstěhovala ke svému milenci a mi zůstali sami. Cesta autem byla, jako vždy zábavná. Písničky od One Direction v tátovu podání byly nezapomenutelné. Vždy si zpíváme, když někam jedeme.
"Andie, zlatíčko! Slyšela jsem, že si vyhrála nějakou soutěž!" zvolá babička, když všichni sedíme v kuchyni. Je to taková tradice. Vždy po oslavě sedíme v kuchyni a povídáme si. Mám tyhle chvíle moc ráda. "Jo, jsem hrozně šťastná! Zítra…Tedy, dnes odjíždím!" Jaj, ani ne za sedm hodin už budu sedět v autobuse, který míří do 1D Campu! "Myslím, že bychom měli jet domů," zvadne se táta. Souhlasně kývnu a na důkaz zívnu. "Měj se tam hezky, holčičko! A napiš!" políbí mě babička na obě tváře a popostrčí ke mně dědu na vozíčku. Ten mě pevně obejme a já mu zabořím hlavu do ramene. "Sbohem!" rozloučím se s nimi a nasednu do našeho auta. Táta nastartuje a my vyjíždíme. Poslední co si pamatuju je to že jsem padla do postele s myšlenkou na ně…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *S* *S* | Web | 1. dubna 2013 v 18:20 | Reagovat

Zatím to vypadá hezky :) jsem zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet.

2 Alice Shinshekli Alice Shinshekli | Web | 3. dubna 2013 v 15:30 | Reagovat

[1]: Taky tak.

3 Tommie Tommie | Web | 4. května 2013 v 10:37 | Reagovat

Nemáš tam ten klasický úvod: "Ahoj, jmenuji se tak a tak, jsem taková a taková,..." což se mi líbí a hned jsem četla dál. :]]
Jestli můžu poradit, nepiš v přítomném čase... Piš to tak, že už se to stalo... ;]]
Nápad to je opravdu skvělý a budu ráda, když budeš pokračovat!!! :]]
PS: Nevadilo by mi, kdyby kapitola byla ještě jednou tak dlouhá... :ĐĐ
Ne, to byla sranda.
PPS: Vracím se na blog, takže budu zase aktivní. :]]
Xx Tommie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama