Even if you do not know that I exist,I Believe! 18.kapitola

23. září 2013 v 17:45 | Endy |  Even if you do not know that I exist,I believe!
Tak doplňuji sérii :3 tohle je trochu sladší část a mě samotné se z ní trochu zvedá žaludek,jelikož na tohle nejsem..ale objal mě kluk do kterého jsem zamilovaná a já měla sladkou náladu,když jsem to psala :DD
Takže Enjoy it ;)


Probudila jsem se s pocitem-kde to jsem?Teprve když jsem se pořádně rozhlídla mi došlo,že jsem v našem hotelu.Ale jak jsem se sem dostala?To mi zas tak jasný nebylo.Posadila jsem se na postelu a vzpomínala na včerejší večer.V tu chvíli jsem se prudce otočila a vydechla úlevou.Byl tam,to znamenalo jediné-nebyl to sen.
Zkoušela jsem si ho celej vybavit.
Potom se jsme spolu seděli na té dece,či co to bylo a pozorovali západ slunce jsme jeli autem někam,kde jsem to nejprve neznala.Až když jsme vystupovali,mi došlo,že jsme u London Eye.Nádherná stavba,tyčící se několik desítek metrů do nebe mi skoro vyrazilo dech.A to jsem myslela,že ten romantický v kapele je Zayn.
Harry zaplatil a nasedli jsme do té skleněné kukaně.Já jsem se dívala skoro pořád z okna,jen občas jsem mrkla na něj,co dělá.Koukal na mě,v zelených očích smutek.Seděli jsme na proti sobě.Po chvíli jsem se ho už musela zeptat.
"Proč se díváš takhle?"
Trhl sebou,a podíval se mi do očí.
"Promiň,byl jsem duchem mimo.Na něco jsem myslel."
"A na co?"
"Jaký by to bylo,kdyby se něco stalo a my tu zůstali viset."
Přesedla jsem si vedle něj a chytla ho za ruku.
"Proč jsi se ale tvářil tak smutně?Bylo by to docela okey,nebo ne?Měli by jsme čas pro sebe."
Mávl rukou.
"Nebudem to řešit.Co se podívat víc z okna?"
Usmála jsem se,protože jsem byla ráda,že se konečně soustředí na něco jiného.
Stoupla jsem si a vyhlédla z proskleného okna.On si stoupnul za mě a chytil mě kolem pasu.
Začala jsem se třást.
"Je ti zima?"zeptal se a pohladil mi ruku.Měla jsem husí kůži ze zimy,ale stejně jsem zakroutila hlavou.
"Jasně,že ano.Máš úplně studenou ruku!"Sundal si sako a přehodil ho mě přes ramena.Já strčila ruce do rukávů a zachumlala se.Ale stejně jsem se klepala.
"Počkat,ono to není jen zimou,že?"slyšela jsem v jeho hlase smích.Přikývla jsem.Podívala jsem se dolů.Byli jsme dost vysoko.Odvrátila jsem zrak.Omotal mi paže znova kolem pasu a opřel si tělo o moje záda.
"Nikdy tě nepustím,slibuju,"zašeptal a jeho dech mi zvedl chloupky na zátylju.Ale jeho hlas mě uklidnil a najednou jsem věděla,že s ním se mi nic stát nemůže.Chvíli jsme mlčeli.
"Harry?"
"Hm?"
"Zabroukáš mi něco?"
"Co kdybych ti rovnou něco zazpíval?"
Pokrčila jseem rameny a cítila,jak si bradu opřel o jedno z nich.A potom začal zpívat.
Bylo to Wonderwall od Oasis.Tu píseň jsem vždy milovala,zvláště v podání One Direction.Představila jsem si Nialla sedícího s kytarou,Zayna s klouboukem,Harryho plácajícího si do stehen,Louise ležícího na písku a Liama doplňujícího pomlky mezi větami.
Západ slunce,zvuk mořských vln a větru.
A od té chvíle to vím.
Stejně jako v té písni-nemůžu věřit tomu,co říká každý.
On dokáže milovat.
V té chvíli jsem usnula.
_______
Takže bych řekla,že mě odnesl z toho kola do auta a potom sem do amartmá.
A v tu chvíli mi to docvaklo.
"Lily,"vydechla jsem.Vyskočila jsem z postele a u dveří si rychle obula boty.
Když jsem za sebou zavřela dveře,překvapil mě Liam sedící na sedačce se slzami v očích.
"Liame?"zeptala jsem se a šla k němu.
Podíval se na mě.
"Ahoj Britney,tak jste vzhůru."
"Ne,jen já.Kde jsou všichni."
"No...Eleanor a Louis šli nakupovat,Perrie se Zaynem jeli do svého domu.Niall je s Lily ve vašem pokoji a..."
"Kde je Danielle?"zastavil se v půlce nádechu.
Asi jsem uhodila hřebíček na hlavičku.
"Ale ne,Liame...je mi to moc líto."
Pokrčil rameny.
"Stalo se.A můžu za to já."
"Jestli nechceš,tak mi to nemusíš říkat."
Nadechl se.
"Chci být sám."
"Dobře,kdyby něco jsem u nás.A vyřiď Harrymu,kde jsem."Přikývl.
Otevřela jsem dveře a vstoupila na chodbu.Bylo to k nám jen pár dveří,žádná dálka.Ale pro mě to trvalo věčnost.Je totiž možný,že se mnou Lily po včerejšku nebude mluvit.
Z pokoje se ozývala kytara.Jak jinak.Ale struny najednou ustaly a místo toho se ozval Niallův hlas."Už je to v pohodě,je o pár pokojů dál..."
Potom jsem zaslechla Lilyiny vzlyky.
"Já vím."
Nakoukla jsem klíčovou dírkou.Lily seděla na gauči,Niall vedle ní,kytara položená na koberci.
"Tak proč pláčeš?"
"Protože to jak jsi teď hrál bylo nádherný."
"Co?"
"To poslední...bylo to od Justina,ne?"
"Jo.Jsem Belieber...znám několik jeho písniček."
"A tahle byla...?"
"Nothing like us.Když nezpívám,jde to blbě poznat,co?"
"Opravdu se nám nic nevyrovná?"zašeptala Lily a přiblížila obličej k jeho.
"Snad..."utřel jí slzu.
Byl čas zasáhnout.
"Lily?"vstoupila jsem do pokoje a sledovala,jak od sebe ty dva polekaně odskočili.
"V pohodě,jen jsem tě...teda vás přišla pozdravit a taky ti říct,že tu teď Harry bude asi spát.Jako na noc."
Usmála se.Ale nic neřekla.Podívala se na Niallera.
"No..."
"Já taky,"ujistil mě s nenápadným úsměvem a vložil svou ruku do její.
Aha...stejně jsem to čekala.
"Tak já nebudu rušit.Jdu vzbudit Hazzu."
Oba vyskočili.Jako bych je přistihla při něčem jiným než při skoropolibku.
"My jdem taky.Kolik je hodin?"zeptala se Lily a srovnávala si pomačkanou sukni.
To jsem nevěděla.Ale stejně jsem ho chtěla vzbudit.Chtěla jsem zase slyšet jeho hlas,vidět jeho zelené oči...chtěla jsem ho cítit,protože to bylo jediné,co jsek v tu chvíli doopravdy potřebovala.

Spadla jsem do toho až po vršek hlavy.A jen tak se z toho nedostanu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama