Even if you do not know that I exist,I believe! 20. kapitola

26. prosince 2013 v 17:30 | Ellie |  Even if you do not know that I exist,I believe!
Jo, napsala jsem ještě jednu :D
Je v ní takový malý...zvrat. Ale stejně ENjoy it :*


Lily:


Naposledy jsem si v zrcadle upravila rudý blazer. Vypadala jsem slušně. Napuchlou tvář jsem trochu zkrotila make-upem, ale s červenýma očima nic nenadělám. Cvičně jsem se na sebe do zrcadla usmála a sepnula si prameny, které mi spadaly vedle tváře, dozadu a připevnila jsem je černou mašlí. No fajn, mohla jsem jít.

Otevřela jsem dveře a vyšla z koupelny. Na posteli ležel natažený Niall a dělal něco na telefonu. Jakmile si všiml, že už jsem vyšla, uložil mobil do kapsy od kalhot. Za tu dobu, co jsem byla v koupelně, se stihl převléknout. Měl na sobě obyčejné bílé triko a černé džíny, ale i přes to vypadal naprosto k sežrání.

"Můžeme, krasavice?" zeptal se a nabídl mi rámě. Přikývla jsem a rychle jsem popadla svou rudou kabelku, kterou jsem si přehodila přes rameno. Zkontrolovala jsem si, že v ní mám klíče, telefon, doklady a peněženku. Niall se na peněženku překvapeně díval.

"Nemyslíš si doufám, že budeš platit, že ne?" zeptal se mě trochu uraženě. Zasmála jsem se a zavěsila svou ruku do jeho již připravené.

"To se uvidí" špitnu a dám mu lehoučkou pusu na tvář. Na tváři se mu vyrýsuje úsměv a já za námi zavřu dveře. Chci se vydat směrem ke schodům, ale Niall mě vtáhne do výtahu.

"Výtah? Proč?" zeptám se, když se za námi zavřou dveře.

"Je to bezpečnostní opatření. Kvůli fanynkám. Paul nás nutí jezdit výtahem, pro bezpečí." Vysvětlil mi. Přikývnu. Kluci se s námi skoro vůbec o práci nebavili. Nevím, jak Britney s Harrym, ale Niall předstíral, že vůbec není slavný. Tedy, v mé společnosti. Byli jsme jako normální pár.

Výtah se otevřel a my vystoupili. Cestou k restauraci, která se nacházela v hotelu, se nám do zad zabodávaly pohledy lidí, kteří se nacházeli dole v hale. Ošila jsem se. Bylo to dosti nepříjemné. Niall vycítil, že jsem se zatřásla a pevněji mě objel kolem pasu.


Restaurace, do které jsme šli, byla drahá. Byla tak drahá, že pokud jste se tady chtěli najíst, bodlo by, kdybyste předtím prodali auto. Nebo dům.

"Nemůžu tady jíst!" vyjekla jsem, když mi pohled zbloudil na ceny v jídelním lístku.

"Už jsme se o tom bavili," zamračil se Niall.

"Ne, takhle jsem to nemyslela! Je to tu hrozně drahé!" Prst jsem na důkaz svých slov zabodla do jedné z cen. On se zasmál a položil svou ruku na tu mou.

"Právě proto platím já! Takže, co to bude?" zeptal se a sám zaměřil svou pozornost do jídelního lístku. Zaměřila jsem se na saláty.

"Myslím, že si dám ten salát s cizrnou a pomerančem," ukázala jsem na jeden z mnoha salátů v nabídce. Niall se nad tím zatvářil znechuceně, ale nijak to nekomentoval. Po chvíli k nám přiběhla mladičká servírka, která se nám začala věnovat. Tedy, spíše Niallovi.

"Co to bude, pane?" usmála se na něj a položila si bloček na stůl a předklonila se, takže se Niallovi naskytl pohled do jejího výstřihu. On ale znovu upřel pohled do svého jídelního lístku.

"Já si dám kuře Amerika a moje přítelkyně si dá salát deLuxo. A pití…oba si dáme skořicový čaj. Díky," nadiktoval jí naší objednávku a vrazil jí do rukou jídelní lístky. Servírka si uraženě odfrkla a odešla. Vyčítavě jsem se na Nialla podívala. Než jsem ale stihla něco říct, přerušil mě telefon, který mi začal zvonit v kabelce. Rychle jsem ho vytáhla a trochu jsem stuhla při pohledu na jméno volajícího.

"Mami?" zeptala jsem se potichu a pohledem zkontrolovala Nialla, který se na mě nechápavě podíval. Zase jsem mluvila česky. Byl to nezvyk, po takové době se vrátit ke svému jazyku.

"Zlato? Tak ráda tě slyším! Jak jste si užily koncert?" ptala se. Z jejího hlasu bylo snadné vyčíst, že je unavená, ale je ráda, že jsem jí ten telefon zvedla.

"Bylo to úžasný, mami. Kluci jsou super, vlastně jsme teďka byli všichni na pizze!" vymyslela jsem si malou lež. Nemohla jsem jí říct, co všechno se tady za tu dobu stalo.

"To je úžasný, zlatíčko. Nezapomeň, že jsme vám zamluvili letenku na úterý. A ještě něco. Chtěla bych tě poprosit, jestli bys nemohla, cestou z letiště vyzvednou Jolene, přijede totiž na Vánoce," chrlila na mě máma, ale mě se v hlavě uvízlo jenom jediné slovo. Úterý. V úterý letíme domů. Za čtyři dny.

"Jasně mami," podařilo se mi ze sebe dostat. Máma se se mnou rozloučila a zavěsila. Pomalu jsem položila telefon na stůl a zachytila Niallova slova, prosící mě, abych mu řekla co se děje. Byla jsem tak rozrušená, že jsem nedokázala přeložit všechna slova, natož abych dokázala odpovědět. Zavrtěla jsem hlavou na znamení toho, že teď ne a znovu jsem rychle popadla telefon.

Skoro po slepu jsem v seznamu našla nejpoužívanější číslo a vytočila jsem ho. Čekala jsem, dokud ho osoba na druhé straně nezvedne.

"Britney? Máme problém!" zašeptala jsem, stále česky, když se osoba na druhé straně ohlásila.

Lily's outfit
Lily||chapter 20

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama