Omluva + 21. kapitola Even

17. srpna 2014 v 0:39 | Endy |  Kolem blogu ;-)
Tak především se velmi omlouváme za neaktivitu, ale čím jsme starší, tím naše fantazie o One Direction zřejmě začíná dosahovat hranic. Také to bude tím, že tento rok byl velmi...plný? Ano, to je správné slovo.
Zkrátka a dobře - Ellie je v osmé a už jí záleželo na vysvědčeních pro středn školu a já... no já si to pěkně posrala ve škole a pak dělala přijímačky které jsem (nějakým zázrakem) opravdu nakonec udělala a dostala se na svou vybranou střední školu.
Také jsem se stihla naučit na kytaru a změnit svůj postoj k životu.
Náplň našich prázdnin je aspoň pro mě celkem nudná a tohle mě aspoň na chvíli osvobodilo od pomalého odumírání mozkových buněk koukáním na Vhůvu k pohledání (mimochodem, už se vzali, no není to boží? Ano, jsem normální, nemějte strach.)
Nicméně jsme byli na dovolené a já napsala Even.
Ano.
Napsala jsem Even.
Ellie zítra nejspíš napíše svou omluvu.
Tak tady to máte! Stačí kliknout na celý článek.

"Jak to sakra myslíš, že jedeme domů?! Teď? Po tom všem?" rozčilovala jsem se a sledovala Lily v Niallově náručí. Hned po tom co mi zavolala jsme se všichni sešli ve společenské místnosti v našem hotelu. Harry seděl vedle mě a držel mě za malíček na pravé ruce. Liam se držel za hlavu, ale to on v poslední době dělal pořád. Zayn měl zase v ruce cigáro, něco zuřivě vyťukával na notebooku a Louis hovořil s Eleanor.
"Úplně normálně. Prostě jedeme domů, jsme tady už přes limit, kterej jsme dostali."
"Jakej limit?" zaregistroval Zayn, ale dál něco hledal na netu.
"No limit. Dostali jsme od rodičů limit, jak dlouho tu můžeme zůstat a teď už prostě musíme domů."
"Já nechci abys odjela," pošeptal mi Harry smutně do ucha a já se z té představy zaklepala.
"Já za to nemůžu.."
"Brit, my musíme. Víš jak to je teď se situací u vás doma a tak…" začala, ale Liam ji přerušil.
"Jaká situace?"
"Britney těsně před odjezdem zemřel tatínek," řekl Niall. Ani jsem nevěděla, že to ví. Sakra Lily.
Jak jsem na ní pomyslela, dotyčná se na mě omluvně usmála.
Najednou bylo ticho. Asi čekali, že budu plakat. Nebo možná vyprávět co se stalo, ale nikdo neměl odvahu promluvit. Dokonce i Louis to Eleanor položil.
"To je v pohodě, věděli jsme to a byli jsme připraveni." Mojí mámě to je úplně šumák, stejně ho brala jako starýho magora, ale já ho milovala. To on mě naučil jezdit na skateboardu, snowboardu a jen s ním jsem mohla hrát poker. Moje matka chtěla jen jednu věc - nakupovat hadry a udělat ze mě její menší verzi. Zajímalo by mě, jak to bude vypadat teď.
"To je mi líto," řekl upřímně Zayn a konečně odvrátil zrak od obrazovky.
"To je jedno," usmála jsem se na ně a byla ráda, že to nikdo nechce řešit.
"Co ty tam sakra pořád hledáš?" sklonil se Louis k Zaynovu notebooku a zamrkal na obrazovku.
"Dobrej nápad kámo," poplácal ho po rameni a otočil se k nám.
"Lidi, Zayn právě objednal soukromej tryskáč přímá linka Londýn - Praha."

"Nejsem si jistá, jestli je to opravdu dobrej nápad," zašeptala Lily a já jí rozuměla.
"Máte tam hezký holky?" balancoval dychtivě Liam na posledním schodu s obrovskou cestovní taškou v ruce.
"Pár bys jich tam možná našel," zachichotala jsem se a Niall taky.
"Pár. Jo, to je výstižný," řekl Harry se svým pokřiveným úsměvem a chytil mě za ruku.
"Hele jo," ohnala jsem se a zasmála se.
"Máme tam pár hezkých holek, jedno nebo dvě dobrý piva, pár stovek neschopných politiků a taky jednoho debilního prezidenta," shrnula to Lily a otevřela hotelové dveře.
"Nejradši už bych teď hned s tebou prozkoumával sídlo toho prezidenta, vaše majestátní hlavní město," pronesl sarkasticky vznešeně Niall a všichni přítomní se zasmáli.
Nasedli jsme do dvou připravených aut a vydali se na letiště. Harry řídil a já seděla vedle něj, za námi Liam a Niall objímající Lily kolem ramen. V druhém autě jeli Perrie se Zaynem a El s Louisem. Chudák Liam.
Otočila jsem se na něj na sedadle a pohladila ho po ruce.
"Ona se ozve," řekla jsem a usmála se. Všimla jsem si totiž, jak každou minutu kouká do mobilu.
"Už je to dva dny a nenapsala ani slovo. Ani čárku," vypadal, jako by mu bylo do pláče.
Povzdechla jsem si a otočila se na Harryho.
"Musíme s tím něco udělat," řekl nervózně Harry a poškrábal se na bradě.
"Chtít něco po Danielle asi nebude zrovna procházka růžovým sadem," řekla jsem potichu a ještě jednou se podívala na Liama, který zoufale třeštil krví podlité oči na telefon.
"Nic mu neřekla, kromě toho, že je konec. Ani neřekla důvod, jak s tím pak něco zmůžeme?" zeptal se a zatočil k vjezdu na letiště.
"Hele lidi," to se mezi námi objevila Lilyina hlava s úsměvem. Ten úsměv jsem znala. Ten úsměv prozrazoval, že něco chystá.
"Mám nápad," řekla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama